Bitva nad Jindřichohradeckem

Zemřel letec Leonard Little z bitvy nad Jindřichohradeckem

Po dlouhé těžké nemoci zemřel v pátek 23. července 2010 bývalý americký letec Leonard L. Little, který byl sestřelen v průběhu letecké bitvy nad Jindřichohradeckem dne 24. srpna 1944. Leonard Little se narodil dne 3. října 1922 v Princetonu v Západní Virginii a po ukončení střední školy se v červenci 1942 přihlásil do letectva. Původně chtěl být pilotem, ale kvůli své barvosleposti se stal zadním střelcem v osádce 1/Lt Jamese E. Mulligana, s níž se v červenci 1944 v letounu B-24J 42–78501 jménem „Flak Shak III“ přesunul do Itálie k americké 15. letecké armádě. Zde byla osádka zařazena k 831. peruti 485. bombardovací skupiny a v období mezi 3. až 23. srpnem 1944 podnikla deset bojových misí. Následujícího 24. srpna uskutečnila 15. letecká armáda svůj první velký nálet na cíle v Protektorátu Čechy a Morava, konkrétně na rafinerie v Pardubicích a Kolíně a současně také na německé výcvikové letiště v Pardubicích. Při zpátečním letu byl americký svaz nad Jindřichohradeckem napaden německými stíhači a terčem jejich útoku se mezi jinými stal i Littlův Liberator „Flak Shak III“, na který se zaměřily tři obávané letouny Fw 190. Prostřední stíhač nám mířil na trup, dva po jeho bocích se soustředili na křídla a motory,“ vzpomínal později Little. „Zamířil jsem na prostřední Fw 190 a vystřelil několik krátkých dávek ze vzdálenosti asi 750 metrů. Z přibližně 450 metrů jsem vypálil dlouhou dávku. Části motorového krytu a snad i kryt kabiny se roztrhly, německý stroj ztratil rychlost a v horizontální poloze se začal pomalu otáčet.“ Vzápětí však byla zadní střelecká věž zasažena nepřátelskou palbou a Little utrpěl průstřel pravé nohy. Přesto dokázal z hořícího bombardéru vyskočit na padáku a přistát v blízkosti Krvavého rybníka u Člunku. Po krátké době byl Leonard Little zajat německou hlídkou a dopraven do jindřichohradecké nemocnice, kde mu byla část zraněné nohy amputována. Po vyléčení prošel celkem pěti zajateckými tábory, až se 18. ledna 1945 v rámci výměny zraněných zajatců dostal do Kostnice ve Švýcarsku a odtud do francouzské Marseille. Zde nastoupil na palubu lodi Gripsholm, která ho 21. února 1945 dopravila do New Yorku. Po válce se Leonard Little usadil ve městě Tampa na Floridě a pracoval jako projektant. Se svým válečným zraněním se dokázal pozoruhodně dobře vypořádat a po několika letech nikdo nepoznal, že chodí s protézou. Na podzim 1972 dokonce navštívil spolu se svou manželkou Grace Jindřichohradecko, především Člunek a Lomy. Po téměř třiceti letech dokázal přesně určit místo, kde onoho osudného 24. srpna 1944 přistál na padáku a zavítal také do jindřichohradecké nemocnice, kde se setkal s MUDr. Janem Vosejpkou, jenž asistoval u jeho operace. Vděčně vzpomínal na přijetí českým zdravotnickým personálem a na péči, které se mu dostalo. Zatímco u nás se Leonard Little stal díky této návštěvě snad nejznámějším americkým letcem sestřeleným nad Československem, doma v USA o jeho hrdinství téměř nikdo nevěděl. Za své působení u 485. bombardovací skupiny získal dvě Bronzové hvězdy, Leteckou medaili a Purpurové srdce za zranění v boji. Čest jeho památce!

Jiří Šašek, Praha (externí člen KHL J. Hradec)


Černý čtvrtek 24. srpna 1944

Dlouhodobá expozice, která je připravována především ze sbírek Klubu historie letectví v J. Hradci + Iva a Jirky Šaškových a dalších fandů historie letectví, je situována na rok 2009, respektive srpen 2010 do prostor přízemí Muzea Jindřichohradecka v J. Hradci. V současné době již existuje prvotní scénář, který nedávno převzal profesionální architekt. O úspěchu či neúspěchu realizace této expozice a tím i celého projektu rozhodnou finance z rozjednaného zahraničního grantu.

Nástin bitvy nad Jindřichohradeckem z 24. srpna 1944

Ve čtvrtek 24. srpna 1944 se za krásného slunečného počasí, přibližně půl hodiny po poledni, rozpoutalo nad naším regionem vzdušné peklo, které se počtem nasazení amerických a německých strojů zařadilo k největším leteckým střetnutím nad Protektorátem Čechy a Morava v období II. světové války. Právě tato událost dodnes nedává mnohým jejím pamětníkům zapomenout. Připomeňme si proto alespoň ve stručnosti, co bylo příčinou a jaké byly důsledky tohoto leteckého střetnutí? Vojenská operace byla součástí spojeneckého plánu systematického ničení velkých chemických rafinérií v držení Němců, které bylo označeno jako „válka o pohonné hmoty“. Tuto destrukční politiku uplatňovali Američané a Britové od května 1944 a jedním z jejich prvních vytipovaných cílů se stala chemická továrna David Fanto v Pardubicích. Právě na ni zaútočili Britové v noci z 21. na 22. července, ale nálet nepřinesl kýžený úspěch. Pomyslný reparát proto převzali Američané, kteří své letecké operace prováděli oproti Britům ve dne. Právě díky dobré viditelnosti cílů měli větší šanci přesnost zásahů, avšak nesli větší riziko možnosti napadení nepřítelem. Velení 15. americké letecké armády (USAAF) se sídlem v jihoitalském Bari chystalo akci s největší tajností. Pro svaz 399 bombardovacích a 313 stíhacích letounů, což reprezentovalo přibližně 4.500 mužů, připravilo tři hlavní cíle: již zmíněnou rafinérii v Pardubicích, dále tamní vojenské letiště Luftwaffe a chemickou továrnu Vacuum Oil Compeny v Kolíně. O úspěch v podobě splnění staronového úkolu, ale i záchranu svých holých životů se měly utkat osádky bombardérů B-24 Liberator a B-17 Flying Fortress za pomoci stíhačů P-51 Mustang a P-38 Ligtning proti německým stíhačům se stroji Bf-109 Messerschmitt a Fw-190 Focke Wulf. Od časného rána 24. srpna 1944 probíhaly na řadě amerických leteckých základen na jihu Itálie intenzivní přípravy k určené akci. Po předletové přípravě a všech rutinně nacvičených náležitostech byly osádky všech strojů připraveny ke startu. Američané neponechali nic náhodě a do vzduchu poslali také 200 bombardovacích strojů jako klamnou operační jednotku, která dokonale splnila svůj cíl a odvedla německé stíhače od skutečného útočného svazu. Ten proto dokázal téměř bez větších potíží a výraznějšího kontaktu s nepříteli pokračovat v letu po ose: městečko Brbnij v Jugoslávii – ostrovy Korčula, Hvar a Brač – Untzmarkt v Rakousku. Právě zde došlo k rozdělení svazu na sekci „pardubickou“ s otočným cílem Hlinsko a „kolínskou“ naváděnou přes Jihlavu. Všechny vybrané cíle byly úspěšně napadeny přibližně kolem dvanácté hodiny polední. V té době však již nově seskupené německé letecké jednotky útočily na americké bombardéry nad Pardubicemi. Američané ihned po odhození pum nabírali kurs zpět na Itálii. Každý chtěl být co nejdříve z místa, které hrozilo nejen nebezpečím protivzdušné obrany, ale především útoky stíhačů. V té době však již řada letounů na sobě nesla těžké šrámy z boje. Nebyly výjimkou ranění letci, poškozené či hořící motory. Právě tyto stroje si Němci vyhlédli k zasazení rozhodující smrtelné rány. Tentokrát se jim totiž podařilo vhodným manévrem odlákat od bombardérů jejich stíhací doprovod a v prostoru Jindřichohradecka na ně zaútočit. Razantností, překvapivostí i přesností ataku se německým stíhačům podařilo sestřelit nad naším regionem čtyři letouny B-24 Liberator. První se zřítil u Vlčic a zahynulo v něm z deseti celkem devět členů osádky. Další dopadl poblíž Lomů u Kunžaku a přestože se devíti letcům podařilo zachránit na padácích, zahynuli v něm dva členové osádky. Třetí z letounů explodoval nad Číměří a v pěti kusech popadal na vesnici a její okolí. Z této osádky se zachránilo celkem sedm letců, další tři zahynuli na zemi, jeden pravědodobně díky nenávistnému útoku německých obyvatel Číměře. Poslední z letounů je dodnes obestřen tajemstvím. Předpokládá se totiž, že se zřítil nedaleko člunku u Krvavého rybníka, ale jako jediný z výše uvedených strojů nebyl doposud členy Klubu historie letectví v J. Hradci (dále KHL) lokalizován. Je však jisté, že jeho tragický konec přežilo všech deset členů osádky, kteří stejně jako jejich další spolubojovníci byli zajati a odesláni do německých zajateckých táborů. Když americký stíhací doprovod pochopil svůj omyl, obrátil se k pronásledování útočících německých letounů a více než deset z nich bylo za pomoci střelců z bombardérů zničeno. Do podvědomí pamětníků se tak zapsaly například lokality dvou dopadů Bf-109 u Kunžaku, dalšího u Ostojkovic, Stříbce, Senotína a Jižné nebo Fw-190 u Vlčic, Kačleh a řadě dalších míst našeho regionu. Jak rychle vzplanul boj, obdobně také ustal. Zranění němečtí i američtí letci byli převezení do jindřichohradecké nemocnice, kde byli léčeni českým lékařem MUDr. Vosejpkou a primářem německé národnosti MUDr. Fišerem. Těla zahynuvších amerických letců byla pohřbena 26. srpna 1944 na hřbitovech v Člunku, Číměři a sv. Ondřeje ve Strmilově, německého stíhače Lothara Sommera pak v Kunžaku. Dne 21. srpna 1946 byly ostatky všech Američanů exhumovány a převezeny z Československa na centrální hřbitov St. Avold ve Francii či přímo do Spojených států amerických. Právě tato bitva se stala jedním z hlavních témat dokumentační činnosti KHL J. Hradec. V roce 1991 odhalil Klub historie letectví J. Hradec a Obecní úřad Strmilov pamětní desku „vlčické“ osádce na hřbitově sv. Ondřeje u Strmilova, od roku 1994 pak u příležitosti výročí bitvy nad Jindřichohradeckem pořádá KHL „Setkání čs. válečných letců v J. Hradci“.

Vladislav Burian, KHL J. Hradec


Letecká bitva nad Jinřichohradeckem

Dne 24. srpna 1944 uskutečnila americká 15. letecká armáda ze svých italských základen první velký denní nálet na cíle v Protektorátu Čechy a Morava. Pumy na dlouhou dobu vyřdily z provozu rafinerie v Pardubicích a Kolíně a vážně poškozeno bylo i letiště Luftwaffe v Pardubicích. Při zpáteční cestě však americké bombardéry napadly německé stíhačky, které proti nim odstartovaly z letišť v okolí Vídně. V krátkém prudkém boji byly nad Jindřichohradeckem sestřeleny 4 americké čtyřmotorové bombardéry a okolo 15 německých stíhaček, přičemž další letouny dopadly na rakouské straně hranic.

Havárie německé stíhačky Bf-109 u Deštné

Jedna německá stíhačka dopadla během bitvy nad Jindřichohradeckem i u Deštné. Patřila k I. skupině 302. stíhací eskadry, která byla od května 1944 těžce nasazena proti bombardovacím svazům americké 15. letecké armády. Do akce 24. srpna 1944 vyslala tato jednotka z rakouského letiště Götzendorf dvanáct stíhaček typu Messerschmitt Bf 109G-6. Jedním z nich byl letoun s označením „bílá 10“, který pilotoval dvaadvacetiletý Uffz. Willi Reschke od 1. letky. Tomu se nejprve podařilo těžce poškodit jeden B-24 Liberator pilotovaný poručíkem Johnem H. Jamesem od 464. bom-bardovací skupiny, ale vzápětí dostal od palubních střelců těžký zásah do motoru a byl nucen se z boje stáhnout. Na následující okamžiky Willi Reschke nikdy nezapomene:„Nejprve jsem měl v úmyslu nouzově přistát na břicho, ale do kabiny začal pronikat hustý kouř. Začal jsem se proto připravovat na seskok padákem. Ten se uskutečnil asi ve výšce 5 000 m a raději jsem chvíli volně padal, než jsem konečně zatáhl za pojistku padáku. Když se padák otevřel, zpozoroval jsem náhle kolem sebe dva P-51 Mustangy, kterých jsem si před tím nevšiml. Jeden z nich letěl přímo na můj padák, a když byl slyšet rachot zbraní, musely už kolem mě létat střely. Instinktivně jsem svěsil hlavu a ruce a dělal mrtvého. Nedá se popsat, jaké myšleny se mi honily hlavou. Neměl jsem také v tomto okamžiku ponětí o tom, jestli jsem nebyl zraněn, teprve když bylo kolem mě ticho, zdvihnul jsem zase ruce a nohy. Žádné zranění jsem naštěstí neutrpěl.“ Uffz. Reschke pak dopadl na louku v těsné blízkosti obce Jižná, kde již nedlouho před tím havaroval i jeho Messerschmitt. Po krátkém pobytu v místní hospodě se vydal na zpáteční cestu ke své jednotce a ještě toho dne dosáhl Götzendorfu. Tam se dozvěděl, že I./JG 302 utrpěla v bitvě nad Jinřichohradeckem další těžké ztráty a bude stažena z operační činnosti. Willi Reschke dosáhl do konce války celkem 27 vítězství a 20. dubna 1945 obdržel za tyto nevšední úspěchy Rytířský kříž.

Jiří Šašek, Praha (externí člen KHL J. Hradec)

Napsal Vladislav Burian, tisk, přečteno 4862x


© 2008 KLUB HISTORIE LETECTVÍ | Všechna práva vyhrazena