Zahraniční expedice

Ohlédnutí za naší poslední zahraniční expedici, tentokrát na jih Itálie, jih a jihovýchod Sicíle a na celou Maltu.

NĚKOLIK VĚT O „EXPEDICI BARI 2010“ /text zpracován pro Jindřichohradecký deník/

Myšlenka zahraničních expedic našeho Klubu historie letectví, dokumentující osudy čs. válečných letců, vznikla v roce 1994. O rok později jsme se poprvé vydali do neznáma. Během následujících let jsme realizovali celkem třináct projektů, během kterých jsme projeli přibližně 60.000 km po Evropě od severovýchodní výspy Polska až po Orknejské ostrovy a dokázali zde zmapovat všechny hroby čs. aviatiků z let 1939 – 1945.

Po dvouleté pauze, kdy jsme se věnovali vytvoření a posléze rozšíření expozice Leteckého muzea v Deštné, jsme se letos rozhodli navázat na naší předešlou práci a vydat se za kolegy z belgického klubu BAHA. S nimi jsme chtěli zmapovat místa dopadů čs. válečných letců RAF na území Belgie a části Nizozemska. V únoru však došlo k výrazné změně trasy a to především díky dohodě mezi vedením Muzea Jindřichohradecka a naším Klubem ohledně pořízení dokumentů a případně i získání terénních dobových artefaktů z letišť 15. USAAF (americká letecká armáda) v oblasti jižní Itálie do připravované expozice Bitvy nad Jindřichohradeckem v renovovaných prostorách muzea.

Přípravy trasy se ujal kolega Radek Novák „Slunéčko“, každý další člen expedičního týmu měl jasně dané úkoly. Především díky podpoře projektu ze strany firmy Prášek F.B.T. s.r.o. jsme v posledních dnech před odjezdem mohli prodloužit trasu o několik set kilometrů, a to až do oblasti působení spojeneckých letců, včetně našeho W/C Josefa Hanuše, na Maltě.

Start expedice

Slavnostní start se uskutečnil ve čtvrtek 27. června v 17 hodin a poté jsme pokračovali non stop jízdou až do oblasti Foggia, následně pak do Bari na samotném jihu Itálie. Obě tato místa se úzce váží k působení amerických stíhacích a bombardovacích jednotek, které odtud vzlétaly k plnění operačních úkolů během tzv. „války o pohonné hmoty“ nad Němci okupovanou Evropu.

Ve čtvrtek 24. srpna 1944 se po sedmé hodině ranní vzneslo více než sedm set letounů B-24 Liberator, B-17 Flying Fortress, P-51 Mustang a P-38 Lightning a vydaly se na tři strategicky významné cíle v Protektorátu Čechy a Morava. Prvním byla chemická rafinerie v Kolíně, dalším chemička v Pardubicích a třetím tamní letiště stíhačů Luftwaffe. Po návratu od Pardubic Němci na Jindřichohradeckem sestřelili čtyři letouny B-24 Liberator (Vlčice, Lomy, Číměř a pravděpodobně Krvavý rybník), sami však přišli o více než patnáct stíhacích strojů.

Jižní Itálie a Sicílie

Znalí těchto historických faktů jsme v terénu dohledali řadu bývalých polních letišť 15. USAAF. Z některých po válce vznikly sportovní aviatické kluby, v Bari je velké dopravní letiště. I když jsme se setkali s několika pamětníky a v terénu objevili zpustlé objekty bývalých letištních objektů, i přes sebevětší snahu a prvotní optimismus jsme zde nenalezli žádné dobové artefakty z válečných strojů. Pořídili jsme však několik desítek minut videozáznamů, které by po sestříhání měly být podkladem pro „smyčku“ promítanou v muzejní expozici bitvy nad Jindřichohradeckem.

Další trasa nás zavedla na ostrov Sicílie, kde jsme prováděli mapování bývalých polních letišť. Za všechny bych rád připomněl bývalou základnu v Messině, která byla užívaná Američany s letouny P-40 Warhavk. Nyní je zde běžná obytná zástavba, která ani náznakem nepřipomíná období válečné vřavy a událostí s tím spojených. Se Sicílií se pojí také spojenecká bojová „Operace Husky“ z července 1943. Tehdy se vylodili na jihu a jihovýchodě ostrova na plážích Pozzalo, Granelli, San Lorenzo, Avola a Syrakusy. I když byla operace úspěšná, tragické osudy těch méně šťastných vojáků připomínají nekonečné řady bílých náhrobků na několika zdejších spojeneckých hřbitovech.

Ostrov Malta

Před dvoudenní cestou na Maltu jsme obdobně večerům předcházejícím přenocovali pod širým nebem, tentokrát na invazní pláži Pozzalo. Po hodině a půl jízdy rychlotrajektem nás doslova a do písmene Malta všechny uhranula na první pohled. Skalnatý ostrůvek rozlohou mnohem menší než náš okres, kde na pevnině vstoupíte do zcela jiného světa. Díky dlouhodobému výraznému vlivu Velké Británie se zde jezdí vlevo, používají zde mimo archaických i britské dvoupatrové autobusy, avšak oproti jihu Itálie je zde čisto a pořádek. Úzké ulice a vysoké domy z bílého kamene chrání turisty i místní obyvatele před žhnoucím sluncem. Rozlehlé paláce a historické budovy jsou často spojovány s působením řádu maltézských rytířů či řady bohatých obchodnických rodů.

Naše cesty však vedly především polními stezkami a silnicemi čtvrté kategorie po okolí i vnitrozemím pusté a žárem vyprahlé krajiny. Přesto se nám postupně podařilo dohledat a prozkoumat všech šest původních polních spojeneckých letišť, v lepším případě i s původním hangárem, který byl předělán na „prasečák“. Některé z nich se úzce váží na působení čs. pilota Josefa Hanuše, který patřil mezi ostřílené piloty zde působící 600. britské stíhací perutě.

Na ostrově platí, že všechny cesty vedou do Valletty, hlavního města Malty, takže se zde vlastně nedá ani ztratit. Na nedaleké bývalé základně RAF v Ta Quali (Takali) jsme se dle plánu setkali s kolegy z místního leteckého klubu. Obdobně nám mají své aviatické muzeum, pravda, na rozdíl od nás mají více prostoru a tím pádem i vystavených více letadel, včetně legendárních válečných stíhaček Hurricanne.a Spitfire. První z nich našli v moři a po dlouhých letech rekonstruování ji v plné kráse představili veřejnosti. Muzeem nás osobně prováděl vedoucí klubu Tony Spiteri, se kterým jsme také dojednali spolupráci do příštích let. Navázání osobních kontaktů, výměnu informací a v budoucnu případně i menších dobových artefaktů považujeme za jeden z největších úspěchů této expedice.

Návrat k domovu

Po opuštění Malty podvečerním trajektem 3. června 2010 jsem se již vraceli směrem k domovu. Na Sicílii jsme pokračovali v dokumentaci bývalých polních válečných letišť, avšak ani v jediném případě jsme nezaznamenali úspěch v nalezení jakéhokoliv dobového artefaktu dokládající zde činnost leteckých jednotek. Cestou na trajekt jsme vyjeli autem až do výšky asi 2.500 metrů nad mořem pod hlavní vrchol sopky Etna, odkud jsme plánovali natočení posledních záběrů do dokumentu. Přestože jsme měli celou expedici štěstí na počasí, s optimální cestovatelskou teplotou mezi 25 až 30 C, na Etně z ničeho nic přišla zima jako v ruském filmu, ledový vítr a pro jistotu večer napadl na vrcholku sopky sníh.

Od soboty 5. června jsme jeli přes celou Itálii a Rakousko téměř bez zastávky zpět do Čech. Kdo to nezažil, neuvěří. Téměř 2.500 km cesty, ale díky zkušenosti řidičů jsme vše zvládli na jedničku. Do J. Hradce jsme se vrátili v neděli 6. června po 11 dnech, respektive 238 hodinách a ujetých 5.700 km. Výsledky expedice Bari lze považovat za úspěšné a v řadě případů nám pomohly k navázání spolupráce s dalšími kluby a leteckými fandy na jihu Evropy.

Až budeme v listopadu 2010 dělat přednášku o tomto zahraničním projektu, na osobní zážitky se přímo budete moci zeptat jednotlivých účastníků, což byl: Radek Novák, Vladimír Vondrka, Zdeněk Krupička, Karel Vlk, Jiří Růžička, Karel Maršík, Miroslav Homola a Vladislav Burian. Tak na shledanou u zážitků z „Expedice Bari 2010“! (V. Burian)


„EXPEDICE BARI 2010“ SPLNILA SVÉ CÍLE /text zpracován pro Týdeník Jindřichohradecka/

Ve čtvrtek 27. května byla na náměstí Míru v J. Hradci slavnostně zahájena v pořadí již čtrnáctá zahraniční expedice pořádaná jindřichohradeckým Klubem historie letectví. Na rozdíl od projektů předcházejících se osmičlenný tým tentokrát vydal do Itálie, na Sicílii a Maltu. Hlavním cílem byla dokumentace bývalých válečných leteckých základen 15. USAAF (americká letecká armáda) v oblasti Bari a Foggia, odkud startovaly americké letouny v rámci tzv. „války o pohonné hmoty“ proti nepřátelským cílům především na území střední Evropy, včetně Protektorátu Čechy a Morava. Za další cíl si Klub stanovil zmapování sicilských a maltských spojeneckých základen, ze kterých operačně létali čs. váleční letci.

Když ve čtvrtek 24. srpna 1944 ráno odstartovalo z jihu Itálie více než sedm set amerických bombardovacích a stíhacích letounů s úkolem zničit chemickou rafinerii v Kolíně, Pardubicích a zároveň i tamní vojenské letiště, nikdo ze zúčastněných aviatiků netušil, že během návratu do Itálie dojde mezi 12,30 až 12,45 nad území našeho regionu k leteckému střetnutí Američanů s německými stíhači Luftwaffe, které se do historie zapíše jako bitva nad Jindřichohradeckem. Jeho výsledkem byla ztráta čtyř bombardovacích letounů B-24 Liberator a více než patnácti nepřátelských stíhaček.

Na jihu Itálie a na Sicílii

Svojí dokumentační práci jsem zahájili v oblasti jihoitalské Foggie a posléze Bari. Většina bývalých polních letišť již neexistuje, ojediněle jsou využívány sportovními aerokluby, naopak ze základny B-24 Liberatorů v Bari je velké mezinárodní dopravní letiště. Setkali jsme se s několika pamětníky, kteří nás zavedli do míst, kde jsou rozvaliny posledních zbytků objektů letištních budov, případně z nich vznikla malá obydlí pro farmáře hlídající úrodu na svých políčkách.

Přejezd trajektem z Itálie na Sicílii byl jen drobnou předehrou před pozdější plavbou na rychlém katamaránu na Maltu. Sicílie je ostrov plný zajímavých historických lokalit, nad kterými vévodí 3.350 metrů vysoká sopka Etna, jedna největších činných na světě. Díky striktně stanovenému harmonogramu omezenému počtem dnů expedice jsme zmapovali především východní a jižní oblast Sicílie, pouze částečně i kopcovité středozemní. V námi navštívené oblasti byla za války vybudována řada německých letišť, která po letní invazi spojenců roku 1943 změnila své držitele. Většinou se žádná dodnes nedochovala. Místo nich zde rostou olivové háje, stojí obytné zástavby, nejčastěji však místní obyvatelé z polních letištních ploch vytvořili políčka, na kterých se snaží pěstovat zeleninu k vlastní obživě a případnému přivýdělku prodejem na tržnicích.

Ostrov Malta

Na Maltu jsme odjížděli z jihosicilské invazní pláže Pozzallo, kde jsem také strávili dva noclehy pod širým nebem. Co víc si přát? Výborný teplý pokrm v podání kuchaře „Růži“, písčitá pláž, poměrně teplé moře a osmičlenná parta kamarádů, která za sebou měla právě půlku ujeté trasy expedice. Jenže nedaleké mokřiny a v nich schovaní komáři nám večer dali co proto.

Ostrov Malta je tak malý, že by ho zdatnější chodci dokázali obejít za jediný den dokola. Protože je to však ostrov, de facto skála vystupující z moře, vše se tomuto prostředí muselo přizpůsobit. Silnice, které všechny vedou do hlavního města Valletta, pak i cesty na úrovni našich komunikací 3. až 4. kategorie, ale i výstavba obydlí a především turisté, kterým tady dozajista chybí rozsáhlé písečné pláže. Jenže pokud chcete najít všech šest bývalých polních letišť, ze kterých mj. operačně létali spojenci včetně čs. stíhacího pilota Josefa Hanuše od 600. britské stíhací perutě či řady dalších u transportních jednotek, pak musíte vyrazit i do těchto končin. Odměnou nám byl objev jednoho bývalého hangáru, který si však místní „kolchozníci“ předělali na plechový vepřín.

Součástí dvoudenní cesty na Maltu bylo také setkání s kolegy z leteckého klubu v Ta Quali. Obdobně nám mají své aviatické muzeum, ale díky prostorům v bývalých hangárech a získání řady exponátů vylovením z moře, jsou na tom o něco lépe, než my v Deštné v prostorách bývalého kina. K dalšímu setkání s kolegy došlo ve Válečném muzeu ve Vallettě. Jenže to se již blížil neúprosný čas našeho návratu na Sicílii a po dalším dni již pouze non stop jízda v délce 2.400 km k domovu.

Několik vět závěrem

Stanovený cíl expedice byl splněn, ale s tím, že jsme od začátku věděli, že jsme si letos vzali příliš velké sousto. I proto jsme uplatnili alternativu vypuštění válečných lokalit severně od úrovně Říma a ponechání těchto míst na příští expedici. Je totiž nutné vzít v úvahu, že jsme během 11 kalendářních dnů, ale fakticky jen 9 a půl dne, ujeli více než 5.700 km! Z J. Hradce jsme dojeli až na Maltu a od italské Foggie po maltskou Vallettu jsme skutečně zdokumentovali vše, co bylo v tzv. „expedičních notách“. O to se zasadil nejen kompaktní osmičlenný tým expedice, ale naše poděkování patří i vedení města J. Hradec, firmě Prášek F.B.T. s.r.o. J. Hradec a řadě anonymních jedinců, bez kterých bychom tento projekt jen stěží realizovali. (V. Burian)


Rozhovor redaktora Jindřicha Seidla s dvěma účastníky expedice.

EXPEDICE BARI 2010 /text zpracován pro Jindřichohradecký NEON/

JAK SE OD SEBE LIŠILA POSLEDNÍ EXPEDICE COLTISHALL 2007 S PRÁVĚ USKUTEČNĚNOU?

(Vladislav Burian) Letošní expedice byla o něco delší než poslední v Anglii před třemi lety. Tehdy bylo naším hlavním cílem dokončit dokumentaci hrobů čs. válečných letců na britských ostrovech, nyní jsme se zaměřili především na mapování bývalých spojeneckých válečných leteckých základen v Itálii, na Sicílii a Maltě. Náš dík za podporu projektu patří především vedení města J. Hradec a generálnímu sponzorovi firmě Prášek F.B.T s.r.o. J. Hradec.

(Radek Novák) Tato expedice byla náročnější jak dálkovými přejezdy v počtu kilometrů, tak překonáváním výškových rozdílů z podzemí na ostrově Malta až pod vrchol sopky Etna na Sicílii. Také jsme se potýkali s uchováním čerstvosti vezených potravin, aby nepodlehly středomořskému klima, o co jsme se v případě expedic do Anglie nemuseli vůbec starat.

CO VÁS PŘIVEDLO K USKUTEČNĚNÍ EXPEDICE BARI 2010?

(VB) Byla to jakási logická návaznost na naši dlouhodobou klubovou činnost, která však byla navíc založená na domluvě mezi naším Klubem a vedením Muzea Jindřichohradecka o společné práci na vzniku expozice letecké bitvy nad naším regionem z 24. srpna 1944. Právě z oblasti jižní Itálie totiž startovaly americké bombardovací stroje 15. USAAF (americká letecká armáda), které napadly chemičky v Kolíně a Pardubicích, včetně tamního letiště Luftwaffe, a v následném boji nad Jindřichohradeckem byly sestřeleny 4 americké letouny B-24 Liberator a nejméně 15 německých stíhaček.

HLAVNÍ CÍL EXPEDICE?

(RN) Hlavním cílem bylo vypátrat bývalá spojenecká letiště, odkud startovala americká letadla k útoku na Pardubice a na zpáteční cestě byla sestřelena u Vlčic, Lomů, Číměře a pravděpodobně i nad Krvavým rybníkem. Dále to byla návštěva spojeneckých hřbitovů a lokalizace hrobů po mrtvých amerických letcích, jenž byli přivezeni na základnu v poškozených a prostřílených bombardérech.

DO JAKÝCH MÍST EXPEDICE SMĚŘOVALA?

(RN) Expedice pátrala především v oblasti měst Foggia a Bari, kde byla největší koncentrace válečných spojeneckých letišť, dále na ostrovech Sicílie a Malta, kde byli v rámci RAF čs. piloti jak u noční stíhací tak u dopravních perutí. Šlo nám především o místa, kde působil našimi historiky poměrně opomíjený úspěšný čs. noční stíhač Josef Hanuš z 600. perutě RAF.

JAK VŮBEC VZNIKÁ TAKOVÁ EXPEDICE?

(RN a VB) Jde o dlouhodobou přípravu, která trvá prakticky pořád. Je nutné neustále pracovat s historickými dokumenty a materiály, vše pak roztřídit dle lokalit a vytvořit následně plán trasy, který je obsahově hodnotný a zároveň zvládnutelný. Nic z přípravy nepřijde vniveč. Oproti našim prvním expedicím z poloviny 90. let minulého století nám v mnohém přeje moderní doba světa počítačů. Před expedicí jsme tak navázali kontakty např. s leteckými historiky z leteckého klubu v Ta Qali, z muzea ve Vallettě, ale také v Itálii a na Sicílii. Upřesnili jsme si tak dopředu s jejich pomocí nejasné informace, aby nedošlo k nepřesnostem a omylům.

PŘEKVAPILO VÁS NĚCO, S ČÍM JSTE NEPOČÍTALI?

(RN) Určitě ano! I přes někdy italskou jazykovou bariéru se nám díky našemu anglicko-italsky mluvícímu kolegovi Karlu Maršikovi úspěšně dařilo získávat od místních obyvatel důležité informace. Po celou dobu expedice byli všichni oslovení lidé velice vstřícní a pomáhali nám, ač cizincům, s plnou vervou a dobrosrdečností. Za to jim všem děkujeme! (VB) Nerad bych zapomněl na našeho dalšího kolegu Karla Vlka, expedičního nováčka, který si během cesty vytvořil vlastní komunikační „slovník“ založený na několika cizojazyčných výrazech v kombinaci s pantomimou rukama a nohama. Nikdy ho nikdo s „rozhovorem“ neodmítl a pokaždé se úspěšně domluvil. Kolega byl pravým příkladem hesla, že „S kloboukem v ruce obejdeš celý svět!“

JAK K VÁM PŘISTUPOVALI ITALOVÉ, KDYŽ ZJISTILI, CO ZKOUMÁTE – PŘECI JENOM VÁLEČNÁ TÉMATIKA JE PRO NĚ DODNES CITLIVÁ?

(RN) Většinou se k účasti Itálie ve II. světové válce nevyjadřovali. Věděli, že pátráme po aviatické tématice a k tomu nám poskytovali dle svých znalostí potřebné informace. Na typická italská válečná témata nám nepřipadalo taktní se vyptávat.

OBJEVILI A ZDOKUMENTOVALI JSTE VŠE, CO JSTE POTŘEBOVALI? BYL SPLNĚN CÍL EXPEDICE?

(VB) Stanovený cíl expedice byl splněn, ale s tím, že jsme od začátku věděli, že jsme si letos vzali příliš velké sousto. I proto jsme měli připravenou alternativu, že do itineráře trasy zapracované válečné lokality severně od úrovně Říma necháme na příští expedici. Musíte vzít v úvahu, že jsme během 11 kalendářních dnů, ale fakticky jen 9 a půl dne, ujeli více než 5.700 km! Z J. Hradce jsme dojeli až na Maltu a od italské Foggie po maltskou Vallettu jsme skutečně zdokumentovali vše, co bylo v tzv. „expedičních notách“. O to se zasadil nejen kompaktní osmičlenný tým expedice, ale především autor trasy Radek Novák.

KDY SE BUDE MOCI VEŘEJNOST SETKAT S VÝSLEDKY EXPEDICE?

(VB) Obdobně předcházejícím cestám budeme publikovat články v novinách a časopisech, na listopad 2010 připravujeme přednášku v konferenčním sále Muzea Jindřichohradecka. Uvažujeme také o alespoň menší fotografické výstavce přibližující průřez expedicí. Jelikož jsme během cesty pořídili několik hodin videonahrávek, chtěli bychom s pomocí kolegy Aleše Hazuky, mj, autora tří televizních dokumentů „Za hroby se lvy“, vytvořit „smyčku“ do vznikající expozice bitvy nad Jindřichohradeckem. Máme domluvenou reportáž o naší cestě prostřednictvím Jindřichohradecké televize a je možné, že Aleš dokáže z natočených materiálů vytvořit příspěvek do Objektivu ČT. Uvidíme, to jediné nevíme jistě.

A PLÁNY KLUBU DO BUDOUCNA?

(VB a RN) V příštím roce chceme kompletně dokončit italská bojiště. Do budoucna jsou návrhy na projetí tzv. Balkánské cesty, kudy po 15. březnu 1939, záboru zbytku naší republiky Hitlerovci, utíkali čs. vojáci do zahraničního odboje. Máme však i řadu domácích aktivit, včetně přípravy na „XVII. setkání čs. válečných letců v J. Hradci“ v sobotu 28. srpna 2010. Důležité je i to, že se nám ustálila členská základna. Z důvodu dlouhodobého neplnění stanovených podmínek pro činnost v Klubu odešli dva matadoři KHL, ale pořád je nás na práci dost. Tak jako jinde i pro nás však platí, že v budoucnu mnohé záleží na finanční situaci Klubu a podpoře činnosti jak od veřejných, tak soukromých institucí a sponzorů.

Na realizaci projektu se podíleli: Radek Novák, Karel Maršík, Jiří Růžička, Vladimír Vondrka, Karel Vlk, Miroslav Homola, Zdeněk Krupička a Vladislav Burian.

Napsal Vladislav Burian, tisk, přečteno 2816x


© 2008 KLUB HISTORIE LETECTVÍ | Všechna práva vyhrazena